Nejdůležitější není krycí pes

Když se mezi chovateli začne plánovat vrh, většina debat se velmi rychle stočí ke krycímu psovi. Jaký má rodokmen, zdravotní výsledky, výstavní tituly nebo jak je právě populární.

Přitom se často zapomíná na ten stejně důležitý dílek celé mozaiky – na fenu.

Krycí pes může spojení obohatit, podpořit nebo doplnit dobré vlastnosti.

Nemůže ale vytvořit něco, co ve feně vůbec není.

Vlohy, které nese matka budoucího vrhu, jsou stejně důležité jako vlohy otce.

Proto by každé plánování vrhu mělo začínat právě u naší feny.

O tom, že by měla být zdravotně v pořádku a mít co nejkomplexnější zdravotní vyšetření, snad ani není třeba dlouze psát.

To považuji za naprostou samozřejmost a základ odpovědného chovu.

Stejně důležité je ale kriticky a především poctivě zhodnotit její povahu.

Jaké jsou její silné stránky?

Které vlastnosti chceme zachovat, které podpořit a které bychom naopak rádi potlačili?

Fenka by měla být nositelkou vlastností, které považujeme za důležité pro budoucí generace.

Výstavní tituly nám totiž samy o sobě nic neřeknou o charakteru psa ani o tom, co skutečně předává svým potomkům.

Dalším krokem by mělo být důkladné prostudování rodokmenu naší feny.

Nestačí znát pouze jména předků.

Mnohem důležitější je zjistit, co jednotliví psi skutečně předávali.

Jaké vlastnosti nesli jejich sourozenci, jaké přednosti i nedostatky se v jejich potomstvu opakovaly a co se v jednotlivých liniích dlouhodobě upevňovalo.

Samozřejmostí je snaha vyhnout se nežádoucím vlastnostem a nerozvíjet vady, které se v rodokmenu objevily.

Když svůj rodokmen dobře poznáme, můžeme se pokusit najít jeho skutečný stavební pilíř – významného předka, který byl výrazným nositelem vlastností, jež chceme v našem chovu zachovat.

Ani tady bychom neměli zůstat jen u jména v rodokmenu.

Každá dostupná informace o tomto psovi může být cenná.

Teprve potom má smysl začít hledat vhodného krycího psa.

Ideálně takového, který nese krev tohoto významného předka a zároveň vhodně doplní právě naši fenu.

Někdy budeme mít štěstí a najdeme přímo tohoto psa.

Mnohem častěji se ale budeme muset spokojit s jeho synem nebo vnukem.

Hledat vzdálenější potomky už podle mého názoru většinou ztrácí význam.

Ale to je téma na samostatný článek.

Celé plánování budoucí generace začíná odpovědností chovatele.

Nejdříve bychom měli co nejlépe poznat vlastní fenu, vědět, co chceme zachovat, co posílit a čemu se naopak vyhnout.

Teprve potom má smysl hledat vhodného krycího psa.

Ekonomická stránka chovu samozřejmě existuje a nelze ji ignorovat.

Neměla by se ale stát hlavním kritériem při výběru krycího psa.

Pokud začneme plánovat vrh otázkou:

„Který pes bude nejlevnější a nejdostupnější?“

je možná na místě se zamyslet, zda jsme nezapomněli na otázku mnohem důležitější:

„Co potřebuje právě moje fena a co chci předat další generaci?“

A závěrem jedna stará, ale stále platná pravda:

„Kde nic není, ani čert nebere.“

© Ivo Novák – Czech Efebie 2026
www.border-kolie.com