Pojďme se chvíli bavit o border kolii

Kterému pohlaví dáte přednost?

Většina budoucích majitelů má při výběru psa jasno dříve, než vůbec začne hledat konkrétní štěně.

„Chci fenku.“

A když se zeptáte proč, většinou dostanete odpověď:

„Protože jsou hodnější, mazlivější, poslušnější a lépe se ovládají.“

Jenže… opravdu to ještě platí?

Možná před mnoha lety existovaly mezi psy a fenami výraznější rozdíly. Dnes, alespoň u mnoha plemen, už dávno není možné tak jednoduše říct, že fenka bude automaticky klidnější, mazlivější nebo lépe ovladatelná než pes.

Naopak. Rozdíly mezi jednotlivými liniemi, povahami a konkrétními jedinci mohou být mnohem větší než rozdíl mezi psem a fenou.

Můžete mít temperamentní, samostatnou a méně kontaktní fenku a vedle ní psa, který bude celý život tím největším mazlem na světě.

Základní otázka je tedy možná úplně jiná a měli byste si na ni odpovědět hned na samém začátku.

Chcete se věnovat chovu, nebo ne?

… a máte jasno. Pokud se chcete věnovat chovu, potřebujete fenku.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, základem je absolvování zdravotních vyšetření. Dále je třeba věnovat se handlingu, abyste byli schopni svou fenku kvalitně předvést – a to nejen na bonitaci, ale také na výstavě. Vím, existují profesionální handleři. Ale jak potom chcete radit novým majitelům vašich odchovů, co všechno by měli se svým psem ovládat?

S tím nepřímo souvisí kvalitní výživa, grooming a zvládnutí základní veterinární péče – ať za vše nemusíte platit.

V neposlední řadě je tu chovateli tolik oblíbená genetika, protože bez ní se v chovu prostě nehnete. Budete se muset stát tak trochu fotografem – je třeba vědět, jak správně vyfotit fenku i štěňata.

A pokud se chcete chovu věnovat ve větší míře, připravte se na to, že kromě založení chovatelské stanice budete možná potřebovat i živnostenské oprávnění se vším, co k němu patří…

A není toho zrovna málo.

Na druhou stranu se musíte smířit s tím, že budete mít doma někdy až neřízenou střelu, která bude vyžadovat kontakt jen v případě, že sama uzná za vhodné. A pokud máte doma psy, budou vás dvakrát ročně po dobu zhruba tří týdnů omezovat ve vašich aktivitách.

Fenka má samozřejmě své výhody. Ale má také říji, hormonální změny, případně falešnou březost a další specifika, o kterých budoucí majitel často vůbec nepřemýšlí.

Přesto je zvláštní, že právě pes bývá často považován za komplikovanější variantu.

Možná jsme si jen zvykli hodnotit psy podle problémů, které očekáváme, a feny podle vlastností, které si přejeme.

Pokud si ale odpovíte, že chovu se věnovat nechcete, pořiďte si pejska.

Sice vás v menší míře čeká seznámení se vším potřebným, ale odměnou vám může být skutečně mazlivý parťák – samozřejmě pokud zvolíte správného chovatele.

„Ale pes přece uteče za hárající fenou.“

Ano, může. Stejně jako může špatně vedený pes dělat spoustu dalších věcí.

Dobře vedený a vyrovnaný pes ale nemusí při setkání s hárající fenou ztratit hlavu ani přestat fungovat.

Možná tedy není nejdůležitější otázkou, zda chcete psa, nebo fenku.

Možná byste se měli nejdříve ptát:

Jakého psa vlastně chcete?

Aktivního, klidného, samostatného, kontaktního, temperamentního nebo rozvážného?

Protože právě povaha konkrétního psa vám bude dalších deset i více let dělat společnost.

A jeho pohlaví?

To je možná až mnohem dál na seznamu priorit, než si dnes většina lidí myslí.

A ještě jeden stereotyp…

Existuje ještě jedna zajímavá otázka.

Proč si ženy tak často pořizují fenky a muži psy?

Je to opravdu proto, že jim více vyhovuje stejné pohlaví psa? Nebo jen opět podléháme představě, že žena si bude lépe rozumět s fenou a muž se psem?

Možná je to paradoxně právě naopak.

Pes může být pro ženu často velmi kontaktním, otevřeným a oddaným partnerem. Fenka naopak může vyhovovat muži svou samostatností, temperamentem a určitou dávkou vlastního názoru.

Samozřejmě neexistuje univerzální pravidlo.

Ale možná bychom při výběru štěněte měli přestat řešit, zda chceme psa, nebo fenku – a začít více přemýšlet, která konkrétní povaha bude nejlépe fungovat právě s námi.